Samozřejmě, že jsem si i tentokrát tuto každoroční podívanou nemohl nechat ujít a hledal nejbližší místa, kam bych se mohl vypravit na číhanou. Vzhledem k tomu, že holandský pořadatel je na reklamu a propagaci trasy i celé soutěže velice skoupý, bylo jen málo bodů, kterých jsem se mohl chytit. Naštěstí jsem si vzpomněl na přítele na Autodromu Sosnová, který mi do telefonu potvrdil účast Trialu na tomto okruhu a upřesnil mi i správný čas.
V pondělí 24.ledna 2011 jsem proto před polednem vyrazil z Liberce do Sosnové, abych tam ve 13 hodin dočkal prvních přijíždějících závodníků. Samotný okruh u České Lípy byl při mém příjezdu dosti ponurý. Tribuny prázdné, nikde ani noha. V zasněženém areálu byla jen na asfaltu vyhrnuta klikatá dráha, která čekala na své soutěžní automobily. Začaly přijíždět asi s půlhodinovým zpožděním a konečně jsem se dočkal. Téměř osmdesát krásných automobilů z let 1924 až 1975 velice brzy zaplnilo celé parkoviště.
U některých vozů probíhal ihned čilý ruch a opravovaly se nečekané závady nebo i první pochroumané blatníky. Jiné posádky jen spokojeně zaparkovali své vozy a v poklidu odkráčeli na připravený oběd. Když všichni načerpali čerstvé síly, začalo se opět závodit. Jednotlivé vozy najížděly postupně na startovní čáru a jednotlivě absolvovali připravený měřený úsek. Na trati bylo několik průjezdních bodů označených písmeny A až G ale jejich smysl jsem bohužel nepochopil. Většina jezdila na asfaltovém okruhu jak o život a bylo vidět, že si to skutečně užívají.
Po absolvování měřeného okruhu asi polovinou startovního pole jsem se rozhodl, že pojedu s účastníky kousek po trati směr Harrachov. Ještě před mým odjezdem přišel za hlavním pořadatelem Trialu, panem Rietbergenem jeden ze zaměstnanců Autodromu s aktuální informací, že volala českolipská Policie. Prý jim v rajónu jezdí nějaké zahraniční závodní vozy a vůbec nedodržují předepsané rychlosti. Pan Rietbergen to komentoval jen slovy, "všichni účastníci mají za povinnost v běžném provozu dodržovat silniční předpisy a divil bych se, že tak nečiní".
O "pravdivosti jeho slov" jsem se přesvědčil hned po odjezdu ze Sosnové. Prvním vozem za který jsem se pověsil, neznaje směr další trasy, bylo veliké Volvo 142 o kterém jsem předpokládal, že pojede nejspíš důstojně. Hned za křižovatkou mu ale zaburácel motor jako když startuje letadlo a zmizelo 
mi z dohledu hned na první rovince ještě před Českou Lípou. Přes Lípu mě postupně protáhlo dalších pět soutěžních vozů, které mi také samozřejmě vždy hned jak mi určily správný směr ujely. Rozjetým vozům Porsche jsem se nakonec se svou dvanáct let starou "zimní" Felicií jen spořádaně uhýbal, abych nezdržoval. Nakonec jsem se chytil za ohromný otevřený předválečný Bentley a dlužno dodat, že jsem jej stíhal jen s vypětím všech zbylých koní mého auta.
Další moje zastávka byla za obcí Osečná na úpatí Ještědu. Pro soutěžící byla připravena krásná úzká klikatá lesní silnička, která byla příjemně zasněžená. Prostě pravá sněhová idylka na které jsem očekával, že účastníci rallye konečně předvedou své jezdecké umění. Ale byl jsem neskutečně zklamán. Většina automobilů jela po čistém sněhu, který si já kdykoli je to během zimy možné velmi užívám, až nepřiměřeně pomalu a opatrně. Vypadalo to tak, že si tito "závodníci" na kluzké vozovce nejsou za volanty svých veteránů moc jistí.
Pak již se začalo smrákat, nedalo se fotit, byla mi zima a já jel domů. Účastnící Winter Trialu pokračovali dál do Polska, kde na ně čekal nocleh v Jelení Hoře. Tato etapa vedoucí z německého Chemnitz přes Severní Čechy až do Polska byla určitě pro posádky náročná a přitažlivá.
Tak na viděnou zase v lednu roku 2012.
Více fotografií najdete ve Fotogalerii Automuzea.
Kontakt na pořadatele soutěže, kde si najdete celou startovní listinu a později i výsledky a další fotografie ze soutěže, je: The Winter Trial