Ještě před časem bylo dosažení 60 let věku výrazným přelomem v životě člověka, kdy se odcházelo po celoživotní rachotě do důchodu. Dnes 
již je tato hranice odchodu na odpočinek úředně posunuta, ale to rozhodně neznamená, že by právě Mirek Krejsa pomýšlel na nějaké posedávání na lavičce v parku a chtěl krmit holuby. Mirek Krejsa i nadále řídí úspěšnou firmu prodávající automobily Peugeot a pravidelně vyjíždí na různé soutěže a závody historických automobilů po celé Evropě.
O Mirkově úspěšné závodní kariéře v soutěžích, závodech do vrchu i okruzích a dokonce i v Rallye Paříž - Dakar psal obšírně časopis Motor Journal 4/2012 perem jiného závodníka, Dalibora Janka. Počátkem devadesátých let však Mirek Krejsa došel k radikálnímu rozhodnutí. Přátelské a kamarádské vztahy mezi automobilovými závodníky, které prostředí těchto závodů po mnoho let provázely, se po revoluci příchodem pochybných zbohatlíků někam vytratily. Mirek proto ze dne na den se závody skončil. Jeho konstrukční a technické schopnosti jej ale nenechaly dlouho v klidu a začal se poohlížet po něčem, čím by své zájmy náležitě ukojil. Své nové uspokojení našel v historických automobilech.
Jeho prvním veteránem byl vůz Škoda Populár 1100 Roadster z roku 1939. Mirek tento automobil přivezl v neuvěřitelně dezolátním stavu a během pár měsíců jej proměnil v krásný automobilový klenot. Téměř veškerou práci na tomto voze si dělal Mirek sám a jen takové speciality, jako výbrus motoru nebo lak karoserie přenechal odborníkům. Ihned po dokončení vozu se Mirek začal účastnit mnoha veteránských soutěží, kde samozřejmě téměř vždy bojoval o vítězství. Jeho soutěživá povaha i jezdecké umění se rozhodně nezapřely.
A nebyly to jen soutěže historických vozidel, co Mirka motivovalo k další aktivitě, dálkovému cestování. Vzpomínal na krásné zážitky z dálkové Rallye Paříž - Dakar při cestě napříč Saharou, které se mu prolínaly s přečtenými předválečnými cestopisy manželů Elstnerových. Mirek dospěl k přesvědčení, že když oni tenkrát dokázali projet Afrikou, tak proč by to Mirek nedokázal také. Jeho zrenovovaná Škoda Populár je přeci spolehlivé auto a on jej zná do posledního šroubku. V roce 2000 se proto rozhodl, že pojede na 
Saharu. Jako takovou malou rozcvičku si zvolil účast na třídenní soutěži Auto Štangl Bohemia Rallye, kterou samozřejmě vyhrál. Za neustálého červencového deště naházel poháry a věnce na zadní sedadlo a spěchal do Jablonce. Doma si jen vyměnil oblečení a spolujezdce a hned následující den vyrazil s Populáren na další cestu, směr Afrika. Společně se spolujezdcem "Burískem" Láďou Barešem, ujeli v Populáru během deseti dnů 12 000 km a dojeli až na okraj pouště Sahara, do Maroka. To již ale v Mirkově hlavě rostla veliká láska k automobilovým veteránům a bylo mu jasné, že nezůstane jen u jednoho auta.
Hned po návratu začal pročítat inzeráty a hledal, co by jej zaujalo. Nejprve to byla stařičká Praga Alfa z roku 1923, která se dochovala díky jednomu semilskému sběrateli v téměř původním stavu. Jen skládací střecha a některé mechanické části potřebovali Mirkovy šikovné ruce. Ačkoli je Krejsa vystudovaný strojař, tak mu nedělalo potíž zasednout si za šicí stroj a střechu na Pragovku si sám ušil. Dalo to sice mnoho zkoušení a práce navíc, ale nakonec se dílo podařilo k mimořádnému obdivu. I se stařičkou Pragovkou vyrazil Mirek hned na daleké cesty třeba do rakouských Alp, nebo na různé veteránské soutěže. Spolujezdce mu velmi často dělal jeho přítel a také veteránista, Honza Egidy.
Pak se Mirkovi připletla do cesty Laurinka 110. Původně velmi luxusní automobil, který měl ve své době jeden textilní průmyslník, byl však tak zbědovaný, že jen málokdo věřil, že ještě půjde zachránit. Mirek byl ale jiného názoru. Zavřel se do dílny a dřel a dřel dlouho do noci. Po několika měsících práce, vyjela z dílny krásná naleštěná limuzína Laurin & Klement - Škoda 110 z roku 1927, která všechny ohromila jak kvalitním dílenským zpracováním, tak samotným komfortem. Laurinka ihned začala Mirkovi vyhrávat soutěže elegance i krásy na mnoha veteránských akcích doma i v cizině. Prostě znovu se zrodil jedinečný automobilový šperk.
V Mirkovi ale stále hlodal rarášek rychlosti a tak si při výletu do Anglie pořídil rychlý sportovní automobil MG PA z roku 1934. Ideální automobil na absolvování dlouhých soutěží a rychlých sprintů do vrchu, jako bylo 1000 mil Československých nebo Ecce Homo Historic. Mirek zde opět předvedl své jezdecké kvality a s MG dodnes jezdí téměř na hranici jeho jízdních možností. Svézt se s ním jako spolujezdec, vyžaduje nejen odvahu ale i dobrý žaludek, neboť na sedadle lítáte jako nudle v bandě a máte se co držet, aby jste nevypadli. Mirek však jede naplno jak v bývalé formuli a se spokojeným výrazem v obličeji. Prostě si to užívá.
Mezitím si Mirek postavil, samozřejmě opět z vraku, automobil Škoda Tudor. Samozřejmě, že hlavním záměrem stavby tohoto vozu byl plán na další dálkovou jízdu veteránem. Tentokrát Mirek plánoval cestu do rumunských Transilvánských Alp po stopách hraběte Drákuly. Do Rumunska odstartoval v roce 2004, samozřejmě opět se svým osvědčeným spolujezdcem "Burískem". Opět společně ujeli v Tudoru mnoho tisíc kilometrů a dokázali, že zlaté české ručičky byly, jsou a budou. Mirek se v dalších letech s Tudorem účastní i několika zimních veteránských soutěží, jako bylo Severočeské Monte Carlo nebo Historic Kokořínsko. Ale ani tentokrát to nebyl s veterány konec.
Mirek Krejsa velmi často vzpomínal na svého otce, který jej před mnoha lety jako ředitel jednoho jabloneckého podniku vozil na výlety ve služební bílé Tatře 603. Když byla jednou taková tatrovka na prodej, tak Mirek neváhal ani minutu. Bez dlouhého rozmýšlení ji koupil, samozřejmě dal do řádného technického stavu a nechal nalakovat elegantní bílou barvou. Jak sám říká, tak si na stará kolena konečně pořídil "důstojný služební automobil". Ačkoli ve své firmě má k dispozici poslední novinky značky Peugeot, tak veterán je veterán. Jen tak se Mirek při vyjížďkách do okolí v bílé Tatře vrací ve vzpomínkách do dětství, ke svému otci. Je to jeho vlastně první a jediný Youngtimer, neboť mnohem více si Mirek cení, když dokáže oživit díla našich předválečných dědů a pradědů.
Posledním přírůstkem do Krejsovi bohaté a pestré kolekce historických automobilů je anglický automobil Lagonda, který Mirek dovezl přes lamanšský průplav na sklonku roku 2010. Přes zimu opravil porouchanou převodovku (plně pojízdné auto by si snad nikdy ani nekoupil) a začal cestovat jako anglický lord. Samozřejmě, již poněkolikáté, kam přijel tam budil zájem a samozřejmě zasloužený obdiv. Luxusní a přitom sportovní Lagonda je přesně to, co Mirek Krejsa pro své uspokojení a potěšení z jízdy potřebuje. Přesto si myslím, že již dnes opět pokukuje po něčem dalším, co by opět mohl opravit a znovuoživit z trosek a mnohdy velmi zrezivělých součástí, které jen vzdáleně připomínají automobil. No, necháme se překvapit.
Možná, že moje vyprávění o Mirkových veteránech není stoprocentně chronologické a některé roky se mi ve vzpomínkách již zpřeházely, ale hlavní podstata Mirkovi jedinečnosti v širokém veteránském poli zůstává a i nadále trvá. Teď si uvědomuji, že jsem zapomněl ještě na jeden Mirkův veterán, který zachránil. Jde o krásnou modrou Aerovku 1000, kterou Mirek před pár lety odkoupil od neméně známé pražské veteránistky, paní Brutarové. Tento automobil se údajně ve třicátých letech zúčastnil dálkové jízdy do Severní Afriky v legendárním Modrém teamu čtyř vozů Aero. Jen pár týdnů po koupi s tímto vozítkem vyrazil Mirek do Anglie a samozřejmě hned na závod do vrchu. Statečná Aerovka vše vydržela k oboustrenné spokojenosti.
Úplně samostatnou kapitolou jsou ale závody historických automobilů, které Mirek Krejsa absolvuje již několik let na závodním voze Škoda 1101 Sport, zapůjčeném od přítele Honzy Egidy. Mirek tento automobil nejen, že dokonale zrestauroval, ale během posledních let jej naučil jezdit tak, že by mu jej záviděli i jeho původní jezdci Bobek s Netušilem, kteří s ním byli v roce 1950 na závodě 24 hodin Le Mans. Mirek v posledních letech jel s tímto vozem Le Mans Historic již několikrát a mezi tím zavítal i na okruhy v belgickém Spa Francorchamps nebo slavném Monacu. Jen na ten slavný závod Mille Miglia pořadatelé žádnou Škodovku nechtějí ...
Všichni přejeme Mirkovi Krejsovi k jeho kulatým narozeninám mnoho zdraví a především ještě mnoho spokojených kilometrů s jeho milovanými veterány. Na viděnou Mirku na některé z letošních veteránských akcí. To jsme zvědaví, čím nás zase letos překvapíš. A netvař se tak nakvašeně, vždyť svět je krásný i po šedesátce ...