Tento liberecko-jablonecký klub byl první, který začal sdružovat majitele a příznivce historických automobilů a motocyklů v Libereckém kraji. Již v roce 1966 se v Liberci a druhý den v Jablonci nad Nisou jela jízda veteránů vyrobených do roku 1926. Tenkrát ji sledovaly stovky diváků a mluvilo se o ní ještě hodně dlouho. Další soutěže, rallye i obyčejné vyjížďky následovaly i v dalších letech. Tehdejší hlavou VCC Jablonec nad Nisou (jak se tenkrát klub jmenoval), byl ředitel liberecké 
autoškoly a majitel krásného vozu Fiat 503 z roku 1924, pan František Fišera. Právě on přivedl na liberecku mnoho technicky nadšených fandů k historickým vozidlům. Bohužel, pan Fišera se již oslav 45. let klubu nedožil, ale zastoupila jej důstojně jeho dcera s vozem Tatra 57 a na malou chvíli přišla mezi veteránisty zavzpomínat i paní Fišerová, která právě ten den oslavovala své již osm..... narozeniny.
Do libereckého autokempu Pavlovice se v sobotu 8.září 2012 sjelo na třicet historických automobilů různých značek i roků výroby a dva nadšení motocyklisté. Po krátké rozpravě a rozdělení startovních čísel se všichni vydali na čtyřicet kilometrů dlouhou jízdu z Liberce do soukromé sklárny A jeto v Lindavě u Cvikova. Samotný start zajišťoval s úsměvem na rtech současný předseda klubu, pan Jan Jež, který každému popřál šťastnou cestu a příjemnou zábavu. Klubový hasičský Mercedes měl tentokrát tu čest řídit bývalý předseda klubu, pan Ruda Dohnal.
Na startu každý obdržel jednoduchý šipkový itinerář, který jej vedl příjemnou krajinou podještědí k cíli. Na toho, kdo nazakufroval nebo si nekrátil cestu po hlavní silnici, čekala cestou jedna tajná průjezdní kontrola a jedna samokontrola, které pouze ověřovaly, zda účastníci dodržují vytýčenou trasu. Nakonec se všechny posádky automobilů i motocyklisté sjeli na parkovišti lindavské sklárny
Ajeto, kde v příjemné Sklářské krčmě čekal nejen zasloužený oběd, ale i ukázka foukání skla a případná možnost vyzkoušet si to na vlastní dech a kůži. Ti, kteří se dobře najedli, jako manželé Schmidovi, oddávali se náležitému sportování. Ti ostatní pamětníci klubu, jako pán a paní Coufalovi, Dohnal, Juřička a další, jen spokojeně odpočívali a debatovali. Prostě pohoda.
Samozřejmě, že nemohla chybět důkladná prohlídka zdejší sklárny, kdy si všichni udělali náležitý obrázek o nelehké práci českých sklářů, kteří ale tvoří velmi krásné umělecké věci. 
Naštěstí jsme nic nerozbili a tak na nás byla obsluha příjemná a milá. Potěšilo nás, že mezi desítkami a stovkami různých krásných váz, mís, lustrů a kdoví čeho ještě skleněného jsme zde našli i velmi pěkně provedený a věrný model skleněného historického automobilu Tatra.
Prošmejdili jsme zde opravdu všechny zdejší kouty, včetně náležitě pro děti strašidelného pekla,
které však tentokrát naše samé "staré" harcovníky nijak moc nevylekalo. Nakonec jsme se vydali zpět do Liberce, opět podle pečlivě připraveného šipkového itineráře, který nás vedl nejen krásnými vesničkami podještědí ale nevynechali jsme ani pravé ještědské serpentiny. Cíl byl opět v libereckém Autokempu Pavlovice, kde již na nás čekalo příjemné občerstvení a společná zábava.
Tato jízda nebyla žádná soutěž o body ani o vteřiny. Byl to příjemný a poklidný výlet několika desítek přátel historických vozidel, kteří tímto zpříjemnili jednu zářijovou sobotu a zavzpomínali na své začátky s historickými vozidly.
Jen více takový pohodových akcí !!! Naše milované veterány máme právě pro takovéto pohodové výlety v tom dnešním uspěchaném světě.
Ať pokračuje dalších 45 let činnosti VCC NISA !!!