V plánu jsme měli v Čhile jeden cíl a ten se podařilo navštívit až poslední den našeho pobytu. Z nepochopitelných důvodů je velká soukromá sbírka historických automobilů dobře hlídaným veřejným tajemstvím. Několikrát jsem se pokoušel přihlásit, akreditovat, ale marně. Trochu mimo město, nedaleko letiště, pro přespolní těžko nalezitelné, se nachází sbírka Museo de autos antiguos. Jaké bylo naše překvapení, když nás přivítal sám majitel...
Gabriel Lira se před mnoha lety nemohl rozhodnout vyhodit své první milované auto, Peugeota s milionem najetých kilometrů a tím položil základ své věhlasné sbírky. Zprvu mu kamarádi dávali své vraky darem...doplňuje s úsměvem a nadsázkou. V pěti moderních halách má krásně uspořádaná historická auta. V jedné z hal se renovují.
Mezi exponáty jsou světové rarity jako Marmot, La Salle, Henry J, Oakland, Mercedesa s motorem vzadu i auto Pinocheta s rozstříleným pancéřovým sklem okna, které mu zachránilo život, má ve své sbírce. V pavilonu vojenské techniky má i kompletní mobilní zubní ordinaci, řekl bych v provozuschopném stavu! a perfektní dílnu na opravu tanků v terénu. Nechybějí ale ani letadla a helikoptéry. Pan Gabriel si nás nějak oblíbil a přidal ke každému autu osobní vztah a story. Později nám prozradil, že má česko-německo-řecké kořeny, někde z pomezí.
Zvláště pro mne byla návštěva tohoto svatostánku, největšího automobilového muzea Jižní Ameriky, jedním ze zlatých hřebů cesty po Chile...Nakonec Gabriel přednesl pár slov, která si od babičky zapamatoval...Stále touží po tatře a škodovce protože mu ve sbírce ještě chybějí. Bylo mně ho skoro líto a tak jsem mu po návratu poslal z domova model černé Tatry šestsettrojky.
Převzato se souhlasem autora z: iDnes.cz
Prožil a nafotografoval: Jirka W. Pollak