První ročníky Retro Classics probíhaly ještě na starém členěném výstavišti v centru města, kde mnohdy návštěvník ztrácel orientaci, kde vlastně je. Posledních pět let se již ale využívá nového moderního výstavního areálu, postaveného na okraji města hned vedle letiště, kde jsou všechny haly postupně seřazeny za sebou a propojeny tak, že návštěvník nemusí vůbec ven. To výrazně ovlivňuje celkový komfort prohlídky a výrazně zpříjemňuje zážitek. Vstupní foyer tentokrát zaplnily automobily připravené na sobotní dražbu. Bohužel díky vysoce nastaveným cenám se prodala jen třetina exponátů.
Trochu smutně musím konstatovat, že za poslední roky se z této výstavy výrazně vytrácejí předválečné automobily. U obchodníků narazíte na zajímavé předválečné auto opravdu výjimečně a tak celou kulisu skutečné historie zachraňují již pravidelně jen některé kluby a muzea. Samozřejmě, že již tradičně nezklamal Allgemeiner Schnauferl-Club e.V. (ASC), který opět představil pár jedinečných vozidel z počátků motorizace. Tentokrát jim dominoval krásně zachovalý automobil Benz Victoria z roku 1893, který také na závěr výstavy vyhrál jednu z cen pořadatele.
Konkurenci klubu ASC tentokrát dělal klub Retro Classics Cultur e.V. (RCC e.V.), který ze sbírek svých členů představil také velmi zajímavou výstavku téměř neznámých vozidel, byť některé byly skutečně dokonalými napodobeninami. Zde si však na nic nehrály a tyto dokonalé exponáty nesly hrdě označení "replika". Přesto byla jejich výstavka připomínající již 125 let pohybu prvních automobilů se spalovacím motorem velmi zajímavá. Vždyť kdo u nás slyšel o americkém automobilu značky Orient z roku 1906 se zajímavým jednoválcem motocyklového typu umístěným vzadu? Kdo zná elektromobil značky Flocken z roku 1888 o síle pouze jediného koně?
Velice zajímavou kuriozitu představil zástupce né příliš známého malého Oldtimer Musea Freunde Messkirch. To ač se věnuje především závodním automobilům značky Veritas představilo na Retro Classics úplně neznámý motocykl z dvacátých let, značky HOCO (Hochmayer & Co. , Minden / Westfalen), který má pod velice zajímavou nádrží, která je i součást rámu, umístěn anglický motor Jap.
Pro odborníky trochu smutnou konkurencí i když budící u návštěvníků také velmi značný zájem, byla dokonalá kopie dvoupřevodovkového motocyklu Čechie -Böhmerland, který ve Stuttgartu představilo malé soukromé muzeum Mayer z Ingolstadtu. Možná, že ani sám majitel neví, že koupil dokonalou kopii ale přebroušené a znovu vyražená číslo na motoru stroje dokazují nekalostech v jeho historii, které dokládají i některé další drobnosti, svědčí o kvalitním českém falsu.
Podobných falsifikátů nebo lépe řečeno dokonalých kopií historických vozidel bylo ve Stuttgartu mnohem více. A někteří z vystavovatelů a prodejců se nad svými výtvory ani nečervenali. Z jejich tváře i řeči bylo patrné, že hlavní roli zde hrají velké peníze a případný zájem bohatých kupců, kterým už tak na originalitě skutečného veterána nezáleží. Hlavně 
když se mohou před okolím blýsknout v něčem mimořádně zajímavém a na první pohled velice drahém. Na tuto strunu hraje také firma Holzrestauration Hohmuth, která se specializuje na nové stavby dřevěných koster karoserií. I když jejich práce je na opravdu špičkové úrovni, je zde jedna velice palčivá 
otázka: " Je to ještě historický automobil ? " Co kdyby takhle začali šikovní malíři "renovovat" slavnou Mona Lisu a nabídli ji k prodeji s kusem původního rámu? Těžko by asi u odborníků i široké veřejnosti pochodili. Navíc pan Hohmuth zvyšuje svou prestiž i připomínkou německé firmy RABAG, která v letech 1922 - 1926 zakoupila licenci vozů Bugatti Typ 22 a 23. Podvozky se vyráběly v Mannheimu a celé vozy se montovaly v Düsseldorfu. Tuto historii však již dávno odvál čas a s jeho firmou nemá nic společného.
Bohužel, u hi
storických vozidel se situace za poslední roky vyvinula úplně jiným směrem. Věhlasní obchodníci prodávají bez uzardění kopie veteránů s vymyšlenou historií a velice dobře prosperují firmy, které téměř do posledního šroubku vyrábějí kopie drahých veteránů. Jsou to kopie nejen vozů Bugatti ale i Horch, Mercedes-Benz nebo BMW. Holt kšeft je kšeft a pokud dobře zaplatíte tak vám "renovátorská" firma Horsch Classic G.m.b.H. do celkově nově postaveného Horchu třeba "z roku 1935" , postaveného podle vlastního návrhu karoserie, namontuje bez začervenání třeba i plazmovou televizi.
Pak již je návštěvník zasypán téměř ve všech pavilónech nekonečnou hromadou mercedesů a porschů ze šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých let, které zde mají ceny šplhající se do neuvěřitelných výšin. Podle nabídky ale i poptávky je zde vidět, že opadá zájem o předválečné automobily hrkající po klikatých silničkách šedesátkou ale vyhledávány jsou rychlé sportovní historické automobily a youngtimery, které sice staře vypadají ale nepřekáží v současném provozu. V hromadě těchto stále stejných stuttgartských automobilů se pak téměř ztrácejí další zajímavé unikáty výstavy.
Jedním z nich byl i prototyp vozu Citroen M 35 z roku 1969, který používal rotační motor Wankel. V letech 1969 - 1971 bylo pro testy vyrobeno celkem 267 těchto automobilů. Pro vysoké náklady se ale nakonec se od sériové výroby upustilo a vyzkoušené komponenty byly použity v novém voze Citroen Ami 8. Na stánku i v Čechách známého německého obchodníka s vozy Mazda, Emila Freye a velkého sběratele vozů s motory Wankel je každoročně na co se dívat.
A takto bych mohl postupně popisovat další a další zajímavé stánky klubů, muzeí i jednotlivců, které pokud by chtěl návštěvník opravdu prostudovat důkladně, tak mu na to nestačil celý den. Na závěr jen připomenu velmi zajímavou výstavu vozů Fiat-Ferrari DINO a jim úzce příbuzných automobilů Lancia Stratos, které na velké a prostorné ploše budily opravdu nebývalý ale přitom zasloužený zájem.
Z českých vystavovatelů letos hrála ve Stuttgartu prim jen firma Classic Cars Bohemia z Prahy. Ta zde ukázala zajímavou kolekci automobilů Tatra v průběžné i konečné fázi náročné renovace. Smutné bylo ale pozorovat, že ačkoli u nás velmi uctívané vzduchem chlazené modely Tatra 87, Tatraplan i Tatra 603 nebudily mezi mercedesy, horchy a poršáky zmlsanými návštěvníky nijak mimořádný zájem a ti tuto pěknou výstavku procházeli velmi často s nezaslouženým nezájmem.
Na celkový závěr jen podotýkám, že na Retro Classics Stuttgart 2011 bylo vystaveno celkem 3 200 vozidel, které prezentovalo na 1300 vystavovatelů a prodejců, kteří zaplnili celkovou plochu 100.000 metrů čtverečných výstavní plochy. Za tři dny probíhající výstavu shlédlo celkem rekordních 66 000 návštěvníků nejen z Německa ale také Rakouska, Francie, České republiky, Polska, Velké Británie, Švýcarska, Španělska, Portugalska, zemí Beneluxu, Chorvatska, Maďarska, Itálie a dokonce i Čínské lidové republiky.
Jak tomu ale bude v příštím roce je velikou otázkou, neboť ve stejném termínu 22.-25.3.2012 jako bude 12. ročník Retro Classic Stuttgart 2012 se uskuteční i konkurenční výstava Techno Classica Essen 2012, která dříve bývala až o měsíc později. Tentokrát se ukáže, kterou výstavu zvolí jako prioritu sami vystavovatelé, kteří se běžně účastní obou výstav postupně.
Vzhledem k tomu, že jsem samozřejmě jako každý chlap strašně ješitný, tak jsem si na závěr neodpustil malou pochvalu své vlastní osoby od stejně pupkatého přítele "Michelina" ...