Liberecký okruh 1947
Po skončení války hledali lidé odreagování od prožitých stresů uplynulých let. Snažili se všemožným způsobem zapomenout na útrapy, které v minulých letech prožívali a k tomu jim měli posloužit různé nové druhy společenské zábavy. Jednou z těchto nových aktivit měly být i motocyklové a automobilové závody.
Ty se začaly pořádat na mnoha narychlo vytvořených závodních okruzích v ulicích mnoha měst. Tyto ve své době divácky velice silně navštěvované sportovní podniky se pořádaly pomalu v každém větším městě, a tak ani Liberec nemohl být v tomto směru žádnou výjimkou.
První Liberecký okruh, se startem na Husově třídě, kdy následoval prudký sjezd Klášterní ulicí zakončený ostrou a nebezpečnou levotočivou zatáčkou a vedl následně okolo Liebiegovi vily dolů k továrně Textilana, kde trasa okruhu dále pokračovala okolo Liberecké přehrady směr Harcov a vracela se do města ulicí Svobody zpět na Husovu třídu. Tento první závod pořádaný Libereckým autoklubem se uskutečnil 11. srpna 1946 a byl tehdy vypsán pouze pro sportovní kategorii motocyklů. Původně se totiž s automobily na Libereckém okruhu vůbec nepočítalo, neboť zde byly hlasy, že náročná, zatáčkovitá a úzká trať pro rychlé a „veliké“ automobily není vhodná a bezpečná. Na naléhání některých funkcionářů Libereckého autoklubu, především předsedy Františka Helikara a domácího závodníka Leopolda Lancmana, bylo ale nakonec jejich volání vyslyšeno a pro rok 1947 byl v Liberci poprvé v historii vypsán i závod automobilů na okruhu.
Termín závodu byl určen na 29. června 1947. Vedle velice dobře obsazeného závodu motocyklů zde konečně poprvé startovaly i opravdové závodní automobily a pro 40 000 přihlížejících diváků to byl skutečně mimořádně krásný zážitek. V několika samostatných závodech zde jela téměř celé tehdejší závodnická špička.
Skutečné závodní automobily byly rozděleny do dvou tříd do 1.500 ccm a nad tento objem. Mezi diváky vzbuzovaly všechny stroje opravdu zaslouženou pozornost, což dotvářely i svými pro mnohé exotickými jmény, jako Maserati, Bugatti, BMW, Delage, nebo MG. Když navíc za jejich volanty usedali jezdci tak zvučných jmen, jako Zdeněk Trejbal, Jaroslav Vlček, Zdeněk Pohl, Ivan Hodač, nebo Bruno Sojka, byly stovky diváků téměř v transu. To v Liberci k vidění skutečně ještě nikdy nebylo.
Ani druhá kategorie, automobilů sportovních (osazených blatníky a světly) nebyla svým obsazením žádnou popelkou. Pomohla tomu především skutečnost, že pro tento závod řády umožňovaly, aby si závodníci na své pravé závodní vozy narychlo přimontovali blatníky a světla a mohli následně se stejným stojem startovat v obou závodech současně během jediného dne. Této možnosti také velice rádi využili někteří jezdci jako Jaroslav Vlček s vozem vlastní konstrukce nazvaném Magda, Zdeněk Trejbal se strojem HRG, Ivan Hodač na BMW, či Jan Kubíček s Delage. Celou plejádu těchto slavných jmen doplňovali ještě další, vynikající závodníci, jako Zdeněk Pohl na Bugatti 5 l, nebo kpt. Václav Drtina na Alfa Romeo. Samo sebou, že se tohoto závodu účastnil i nadějný liberecký závodník Leopold Lancman na svém BMW a také českolipský Karel Lahoda se strojem Amilcar.
Bohužel, již v tréninku havaroval a mírně se zranil největší aspirant na celkové vítězství, Zdeněk Pohl se silným strojem Bugatti. Po této nesnázi se jeho mechanikovi již nepodařilo stroj náležitě opravit a tak Pohl do závodu ani nenastoupil. Poruchu na motoru své Alfy Romeo měl i kpt. Drtina a tak hned v tréninku přišli diváci o dva závodníky z úplné špičky. Úzká a náročná trať kde bylo jen velice málo míst k bezpečnému předjetí také neumožňovala start velkého počtu automobilů najednou a tak bylo postupně během dne odstartováno několik samostatných závodů, kde byla automobily rozděleny podle jednotlivých tříd. To umožnilo několika jezdcům, že se mohly během jednoho dne postupně účastnit i několika závodů. Všechny tyto závody byly od počátku velice napínavé a díky rozdělení automobilů do jednotlivých výkonových tříd se ve všech závodech dne bojovalo vskutku o každý metr asfaltu i každou zatáčku. Naštěstí ani při tak ostrých závodech se již žádná vážnější nehoda neudála a tak všechny rozjížďky při své první liberecké premiéře skončily šťastně.
Absolutním vítězem celého prvního automobilového závodu na Libereckém okruhu, ale i vítězem kategorie závodních vozů do 1500 ccm se po zásluze stal Vojtěchovský na silném italském voze Maserati. Hned za ním skončil Trejbal na neméně silném anglickém závodním speciálu HRG. Zajímavostí je, že náročná zatáčkovitá trať neumožnila využít celý výkon těch opravdu nejsilnějších závodních strojů kategorie přes 1500 ccm a tak Sojka s BMW, Špirlík s Bugatti i Průcha s Fordem Speciál s mnohem silnějšími motory než Vojtěchovský, nebo Trejbal skončili až za nimi.
Ve třídě sportovních automobilů kralovaly v nejsilnější kategorii přes 1500 ccm bez výjimky vozy BMW. Všechny to byly předválečné stroje BMW 328. Vítězem se stal Bruno Sojka za kterým se velice dobře držel celý závod liberecký Leopold Lancman. Úspěch libereckého závodníka byl o to větší, že jeho jen velice mírně a téměř amatérsky upravené BMW mělo výkon jen 53 k, zatímco stejné, ale profesionálně upravované stroje soupeřů disponovaly silou až 85 koní. Přesto si Lancman své krásné druhé místo udržel až do cíle a nechal za sebou takové závodníky, jako Hodače, Spěváka, nebo Herouta (všichni na BMW 328). Ovace domácího publika neznaly mezí a Lancman se na celé léto 1947 stal nejslavnějším mužem města.
Ve slabších kategoriích sportovních vozů do 1500 ccm kraloval Trejbal se strojem HRG, kterého se ale velice úspěšně držel Jonák s Aero Speciál a Sikora na BMW. Třídu do 1000 ccm vyhrál po zásluze a s velikým náskokem Vlček na doma postaveném stroji Magda s motorem Fiat a v nejslabší kategorii jen do 750 ccm zvítězil o pouhé tři vteřina před Fexou na Aero Pony závodník Hodač na továrním automobilu Aero Minor II.
Celkově se automobilové závody na Libereckém okruhu při své premiéře vydařily na jedničku a daly tak domácím pořadatelům i přes narůstající ekonomické problémy dostatek síly pro pořádání podobných závodů i v následujících několika letech.